Hmm

03. 07. 2008 | † 12. 06. 2010 | kód autora: 3Gq

Asi jsem zbabělá. Fakt že jo.

To heslo jsem totiž nechala už jenom těm, které znám jen přes blog. Je to blbý...asi jo.

Hmm.

Poslední dobou mám pocit, jakobych se zastavila a všichni ostatní šli dál. A já tam jen tak stála a koukala na ně. A oni by se mě jen zeptali: "Ty nejdeš taky?" A já bych pokrčila rameny a zavrtěla hlavou. A oni by šli dál. Aniž by je zajímalo něco víc.

Tak je to i normálně.

Třeba...třeba Zdeňa. Poslední dobou si s ní nemám co říct. Jsme někde třeba ještě s Henkie a normálně se spolu všechny bavíme, a pak ten někdo další odejde a já tam jsem sama se Zdeňou. A nemáme si co říct.

Nevím, jestli to cítí taky. A jestli ne, tak už vážně nevím.

Dost často si teď spolu pokládáme otázku Jak se máš. Ono to možná zní jako základní věta rozhovoru, ale hodně toho dokáže říct. U nás je to spíš takové Jak se cítíš.

Ona mi něco řekne a já se jí na to ptám dál, a ona odpovídá. Zjišťuju tak její pocity. A pak se zeptá ona mě, já jí nějak stroze odpovím a ona se dál neptá.

Já vím že to se mnou holky nemaj jednoduchý. Nic o svých pocitech neřeknu jen tak a musí se to ze mně dolovat.

Jenže takhle to vypadá, jakoby je to vůbec nezajímalo.

Myslím si, že je to zajímá. Ostatně jsem se o tom s nima párkrát bavila, ale nikam to nedospělo. Furt je to stejné.

Já mám blbou náladu, Henkie se mě zeptá proč, já jí nějak odpovím, krátce (protože mám blbou náladu) a ona mi řekne ať už toho nechám, že tím si jen kazím život. A já toho stejně nenechám.

Pak přijde Zdeňa, řekne Aha, máš zas blbou náladu, to je fakt super a víc nic. Je to divný.

Čím dál víc si uvědomuju, že nemůžu žít bez hudby. Prostě to nejde.

Normálně žiju a mám pocit, jako by mě nikdo nechápal. Jako bych nutně musela dusit ty pocity v sobě, protože ostatní je zjevně znát nechtějí. Taky proto jsem na tom duševně pořád docela špatně, proto se tolik propadám.

Protože ty pocity jsou ve mně a zůstávaj tam. Nedostávaj se pryč, a i když na chvíli zmizí, pořád je mám v srdci.

A pak si dám do uší sluchátka a pustím si Nightwish. A začnu brečet, protože najednou přichází pochopení.

Jsem hrozně egoistická.Děs.

Tuhle jsem si pustila moji milovanou Beauty of the beast, od Nightwish (jak jinak). Otevřela okno a jako každou noc se dívala na hvězdy. Pak jsem se posadila na postel, vytáhla blok a začala něco psát. Přepíšu vám to sem.

Nekonečná dokonalost hvězd, můj daleký domov

pochopení a nekonečný pláč.

Domov, jehož dotknutí se zdá být smrtelné.

A mé jediné spojení - hudba, který pohání mé srdce.

"A saint blessed me, drank me deeply.

Spitting out the misery in me." (Úryvek z textu Beauty of the beas...

.... Doporučuju přečíst. Hodně to o mně vypovídá. Ach, zas ten egoismus.)

Přijď, svatý

Anděli, umožni mi dotknout se hvězd

A nechat jejich třpyt svítit v mých očích.

Má duše, nekonečná studna

Přeplněná stíny

Nech, ať hvězdy svítí i sem

A září déle než...

...se znovu potopím...

...a ztratím křídla.

Díky Nightwish. You feel for me.

Hm. Tak zas nevím-

Ta hudba...je to zvláštní. Jako by moje srdce bylo až s vědomím, že slyším hudbu.

Na druhou stranu vím, že si za to nepochopení hodně můžu sama. Můžu jít za holkama a říct jim všechno, co je v tomhle článku. Ale já to neudělám. Prostě ne.

Sere mě, že si nejsem jistá u Ayna. Fakt že jo.

Jednou si s ním píšu a mám pocit, že je to ok, že se mnou fakt chce jít do lesa pokecat, že si taky myslí že ty hovory jsou hrozně fajn. A pak si s ním píšu druhý den a mám pocit, že jsem naivní kráva a že mě bere jenom jako jednu z mnoha.

Napsala jsem mu to do toho dopisu, co jsme si psali na třídeňáku. Shini ví.

Nemůžu se dočkat, až za tebou, Ely, v neděli přijedu. Fakt že jo.

A taky se moc moc moc chci vidět s tebou, Shini.

Jsem hrozně ráda za to vědomí, že tam jste.

Víte co mě taky sere? Že s nikým nejsem.

A taky mě deptá to, že kdykoliv se holky bavěj o klukách, nebo se prostě někde probírá téma kluků, vzpomenu si na Ayna. Vím, že ho nemiluju a jsem si tím jistá. Jen se mi vždycky první vybaví on.

Ten vztah tenkrát vlastně ani nebyl hluboký. Byli jsme jen dva kamarádi, kluk, co toho věděl moc a dobře viděl do myslí ostatních, a holka plná nadějí a naivity. Jen dva kamarádi, co spolu trávili většinu času a někdy spolu chodili za ruku. Nic víc.

Kdybych tenkrát nebyla taková kráva, třeba by mi došlo, že jsem jiná. Ten vztah by měl větší hodnotu. Mnohem větší.

Ale né, to bych nebyla já abych zase všechno neposrala. Taky jsem si za to odnesla následky, zatraceně. Jenže si tu dobu skoro vůbec nepamatuju. Ono je těžké si pamatovat dobu, kdy jste nic nevnímali, protože se nemáte ve vzpomínkách čeho chytit, nějakého časového údaje nebo tak.

Pamatuju si jen, jak jsem se vůbec nesmála. Jak jsem seděla před učebnou č. 14 a měla jsem černý triko a černý kalhoty. A přišla za mnou Péťa a řekla mi, ať se usměju, konečně. A já na ni vrhla blbej pohled a neusmála se.

A taky si pamatuju jak jsem poprvý sáhla po žiletce, já kráva. A řezala jsem se a namlouvala si, že mi to pomáhá,i když to vůbec nebyla pravda.

Lidi, nikdy do sebe neřežte, i když vím že vy jste dost při smyslech, abyste to nedělali.

Víte, co je blbý?

Na jednu stranu se tady utápím v těch sračkách jako jsou pochybnosti, pochopení, a tak dál a pak jdu s Henkie na koupák a tam po sobě házíme melounem, sme od něj totálně zasraný, hrozně se tomu tlemíme, pak skočíme do vody a máme kecy jako dobrý den, pane kaštane, koukejte, plave k nám pan pytlan, je to plavajzník a tak. A smějem se a smějem a tyhle moje myšlenky odejdou a vůbec mě to nesere.

Je to divný.

No, ať už nějak tenhle článek ukončím, stejně je to jen snůška keců.

Nakonec vám sem dám pár útržků z textů NW, které mi hodně hrají v hlavě. Teda já je mám v hlavě všechny, ale poslední dobou...

Fuj, egoismus.

Cherish the moment
Tower the skies
Don´t let the dreamer
fade to grey like grass

No falling for life
A gain for every loss
Time gathered me
But kept me flying

"For this gift of dream I must pay the price
with the loss of life´s pleasures"

---

Fare thee well, little broken heart
Downcast eyes, lifetime loneliness

Whatever walks in my heart will walk alone

Constant longing for the perfect soul
Unwashed scenery forever gone

No love left in me
No eyes to see the heaven beside me
My time is yet to come

---

 

Blame me, it's me
Coward, a good-for-nothing scapegoat
Dumb kid, living a dream
Romantic only on paper

---

Walking the tideline
I hear your name
Is angels wispering
Something so beautiful it hurts

I only wished to become something beautiful
Through my music, through my silent devotion

---

 

Beauty Of The Beast


Long Lost Love

Trees have dropped their leaves,
Clouds their waters
All this burden is killing me

Distance is covering your way,
Tears your memory
All this beauty is killing me

Oh, do you care,
I still feel for you
So aware,
What should be lost is there

I fear I will never find anyone
I know my greatest pain is yet to come
Will we find each other in the dark
My long lost love


One More Night To Live

Safely away from the world
In a dream, timeless domain
A child, dreamy eyed,
Mother's mirror, father's pride

I wish I could come back to you
Once again feel the rain
Falling inside me
Cleaning all that I've become

My home is far but the rest it lies so close
With my long lost love under the black rose
You told I had the eyes of a wolf
Search them and find the beauty of the beast

All of my songs can only be composed of the greatest of pains
Every single verse can only be born of the greatest of wishes
I wish I had one more night to live

A saint blessed me, drank me deeply
Spitting out the misery in me
Still a sinner rapes 1000 saints
Sharing the the same hell with me

Sanest choice in the insane world:
Beware the beast but enjoy the feast he offers


Christabel

"Oh, sweet Christabe...


.... Share with me your poem.
For I know now, I'm a puppet on this silent stage show.
I'm but a poet who failed his best play.
A Dead Boy, who failed to write an ending
To each of his poems."

Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.